Svátek má Taťána
Všestranně podporujeme nestátní neziskové organizace z Olomouckého kraje a pomáháme jim. Vytváříme trvalý prostor pro komunikaci a spolupráci neziskovek mezi sebou i vůči jiným sektorům společnosti.

Martina Berdychová: Neziskovky jsou snadným terčem populistů, protože nemají společného silného představitele, který by je obhájil

berdychovaAsociace nestátních neziskových organizací České republiky právě vydala první číslo svého bulletinu, který má ambici co půl roku informovat o stavu neziskového sektoru v Česku a o jeho hlavních aktivitách a výzvách pro něj. Ve velkém rozhovoru říká Martina Berdychová, předsedkyně Asociace NNO ČR: "Neziskovky jsou snadným terčem populistů, protože nemají společného silného představitele, který by je obhájil. Škodí nám i nejednotnost, nepřehlednost a mnohdy také rozhádanost neziskového sektoru." 

Jaká je situace ANNO ČR v současné době?

Loňský rok byl pro ANNO ČR opravdu úspěšný, ale také dost náročný. Letos realizujeme projekty podpořené z Operačního programu Zaměstnanost, Rady vlády pro NNO a z Magistrátu hlavního města Prahy. Až 3. srpna jsme se dočkali úspěšného vyhodnocení II. výzvy Ministerstva pro místní rozvoj, protože žádost podaná na podzim 2017 nebyla poprvé po 4 letech podpořena. Máme radost, nicméně nám získání dotace na rok 2018 až v srpnu přidělalo nemalé starosti. Jedná se o náš hlavní zdroj příjmů, proto odešli počátkem roku dva kolegové a zbývajícím byly zkráceny úvazky. Celkem nedávno jsme vybudovali funkční kancelář, což nám umožnilo rozšířit služby pro naše členy i pro další NNO. Poskytujeme poradenskou činnost a vzdělávání. Rozvoj našich aktivit se v důsledku omezení zdrojů pochopitelně zabrzdil. Hledáme však nové možnosti, jak získat další prostředky z projektových výzev.

Důležitým úkolem ANNO ČR je také vyjednávání se státní správou za účelem zlepšení podmínek pro činnost neziskového sektoru. Jak se vám dařilo v této oblasti?

Tato činnost se nám v posledním roce, nikoliv naší vinou, příliš nedařila. Ačkoliv jsme se snažili, politici nebyli od léta 2017 kvůli volbám do sněmovny příliš vstřícní. Po volbách zase dlouho probíhala politická vyjednávání. Vláda získala důvěru až v červenci 2018. Politici byli sice ochotní se s námi setkat, o konkrétních věcech však jednat nechtěli. Věřím, že po prázdninách se situace v této oblasti zlepší.

Prochází neziskový sektor České republiky v posledních letech obtížným obdobím?

Neziskovky se nyní potýkají se třemi problémy současně. Jsou to především útoky řady politiků a některých médií na NNO obecně. Je to naše roztříštěnost, až rivalita, a z toho plynoucí slabá možnost obrany. V neposlední řadě stále rostoucí byrokracie. Například nejfrekventovanější nadávkou v poslední době je slovo „sluníčkář“. Znamená to snad, že opakem, tedy pozitivním označením postojů, je slovo „tmář“? Nejnovější nadávkou se stal také „vítač“. Smutné je, jak rychle se toto pejorativum vžilo a nikdo proti tomu ani neprotestoval. To, že jsou pracovníci v neziskovém sektoru ochotni pomáhat vždy a všude, přece automaticky neznamená, že jsou všichni připraveni přivolávat nebo realizovat novodobé stěhování národů. Je typické, že k nám vlastně nikdo z afrických a arabských migrantů ani nechce. Přesto je to téma, na kterém se snadno získávají politické body. Mnozí volají po zrušení tzv. politických neziskovek, aniž by specifikovali, koho tím myslí. I pan prezident nás nazývá „pijavicí přisátou na státní rozpočet“, premiér volá po přísné revizi a omezení dotací pro NNO.

Čím si averzi některých politiků k neziskovým organizacím vysvětlujete?

Neziskovky jsou snadným terčem nejrůznějších populistů právě proto, že nemají společného silného představitele, který by je obhájil. Neziskovců je jistě mnohem víc než odborářů. Jejich organizace si ale nedovolí zpochybňovat nikdo. I když mají téměř 30 střešních organizací, zastupuje je Českomoravská konfederace odborových svazů. Ta je členem tripartity a má velkou vyjednávací sílu. Odbory také čerpají spoustu dotací, ale umíte si představit, že by je někdo zpochybňoval, nebo dokonce nazval pijavicí?

Leží tedy vina na představitelích neziskového sektoru?

Neziskovky nemají vytvořenou vnitřní strukturu ani hierarchii. Střešní organizace se vůči sobě chovají

konkurenčně a jen málokdo si bohužel uvědomuje potřebu celého sektoru se efektivně propojit. Škodí nám nejednotnost, nepřehlednost a mnohdy také rozhádanost neziskového sektoru. Také tady má negativní vliv nedostatek zdrojů, nízká transparentnost v jejich rozdělování a jejich nepředvídatelnost. To staví NNO do silného konkurenčního boje o přežití, proto převažuje rivalita nad spoluprací. Jsme si přitom vědomi toho, že neziskový sektor zcela jednotný ani být nemůže. Každý obor má své zcela legitimní zájmy a ty také obhajuje. ANNO ČR však vytváří společnou platformu problémů, které tíží všechny, tedy hledá a definuje, co nás spojuje, a neřeší to, co nás může rozdělovat. Jedině tak můžeme vybojovat respekt neziskového sektoru u veřejné správy a prosadit princip „partnerství“, který se neustále na všech úrovních deklaruje, ale v praxi příliš neprosazuje.

Poté je tu ještě ona zmiňovaná neúnosná byrokracie…

Stále přibývá povinností, co sledovat, evidovat a vykazovat. Nezbytná administrativa je dusící zejména pro malé a střední NNO, jejichž personální kapacity jsou vždy významně slabší než u ostatních ekonomických subjektů. Ve společnosti navíc převládla atmosféra, kde jsou všichni předem podezřelí z podvodů. Proto jsou podmínky poskytování dotací a grantů stále složitější a komplikovanější. Také kontroly jsou častější a tvrdší, sankce nepřiměřené až zničující. Obecně lze říci, že i neziskový sektor je obětí zřetelné tendence minulé i současné vlády preferovat velké právnické osoby a nakládat povinnosti na ty střední a malé, které tak nepřímo likviduje. To nepřispívá k pestrosti, pružnosti, kreativitě ani efektivitě ekonomického prostředí. Koncentrace a monopolizace je naopak tím nejvhodnějším prostředím pro neprůhledné finanční transfery, korupci a plýtvání veřejnými zdroji.

To nejsou zrovna dobré zprávy. Vidíte z těchto problémů nějaké východisko?

ANNO logo1Ale ano, určitě! Každá krize je zároveň příležitostí. Měli bychom se zaměřit na to, co ovlivňuje život každého člověka, každé rodiny, každé komunity a silně se dotýká i celého neziskového sektoru. Je to obnova tradičních hodnot, respektu k ověřeným faktům a uznávání tradičně akceptovaného charakteru člověka. To, co dnes čteme v některých médiích, nebo slyšíme v politice, často i vidíme v postojích jednotlivých občanů, je dlouhodobě neudržitelné. Jako by mnohé, co platilo po celý náš dosavadní život, vlastně podle dějin i literatury po dlouhá staletí, najednou ztratilo na významu. Je to vzájemná úcta a láska, síla pravdy, tolerance k jinakosti, respekt k objektivním skutečnostem a uznávané normy pro charakter lidí a jejich vůdčích osobností. Z kontextu vytržený tweet má dnes větší sílu než seriózní analýza, lež je běžným, dokonce akceptovaným nástrojem politického boje. Podvod či podraz nejsou důvodem ztráty morálního kreditu a obliby u širokých vrstev občanů. Většina lidí žije pouze přítomností, zcela zapomíná na minulost a bojí se budoucnosti. Přemýšlí o krátkodobých výhodách bez ohledu na dlouhodobé ztráty. Zejména v roce 100. výročí založení republiky bychom měli na stále platné morální hodnoty nejen poukazovat, ale také podle nich skutečně žít. To nám dá sílu a pocit smyslu života. Být tady pro někoho, ať už v rodině, nebo v povolání, je přece ten nejsilnější motor, jak současné nepříznivé společenské tlaky ve zdraví a pohodě přestát. Pokud se nám podaří přispět ke zvratu v celospolečenské atmosféře, splníme klíčové poslání občanské společnosti.

Děkuji za rozhovor.

Převzato z bulletinu ANNO ČR 1/2018